- Štítky blogu
- pivo
- homebrewing
- beer
- domovarník
- Úvod
- Blog
- Jak a z čeho si pivo vyrobit
- Základní suroviny
Základní suroviny
Poslední možností výroby domácího piva je použití všech tradičních surovin, tedy vody, sladu a chmele. V průmyslových pivovarech se často používají i náhražky těchto surovin,zejména pro snížení vstupních nákladů. Domovarník však nemá zapotřebí své pivo šidit a vaří proto,že chce poctivé domácí pivo a pro radost z povedeného díla.
Pokud tedy máme všechy potřebné suroviny, je nutné našrotování (nadrcení ) sladů. V prodeji jsou různé druhy mlýnků a šrotovníků na slad, ale volbou pro ty , kteří prozatím nechtějí investovat do zařízení je nakoupit slad již nadrcený. Tuto službu nabízí některé eshopy a prodejny.
Sladů je velmi mnoho druhů a podle technologie výroby získávají své vlasnosti. Nejpoužívanějším sladem je slad plzeňský,mnichovský a různé druhy pražených karamelových a barvících sladů. Vše záleží na receptůře a chuti sládka, jaké pivo si hodlá vyrobit.
Pokud máme slad připravený, přistoupíme k prvnímu kroku opravdového vaření a tím je vystírání.
Vystírá se do vody o určité teplotě, podle receptu, nebo varního postupu pro daný druh piva. Následuje postupné ohřívání díla na předem určené teploty a několik přestávek, které jsou nutné pro práci enzymů, které přetvářejí škroby na cukry a ty jsou nezbytné pro kvašení a přeměnu na alkohol a co2.
Části díla pak také procházejí varem a opětovným smícháním, tento postup se nazývá dekokční rmutování,které je typické pro ležáky českého typu. Postupem při kterém nedochází k povařování díla je infůzní rmutování.
Je to postup méně časově a energeticky náročný. Infůzním rmutováním se vyrábí většina svrchně, ale i spodně kvašených piv v zahraničí. Zejména v Německu,Velké Británii,USA,Belgii, aj. Po odrmutování je třeba dílo scedit od mláta a vysladit. To se děje ve scezovacích kádích, u domovarníků v tzv. scezovačkách a pomocí scezovacích přípravků, nebo jen prostým stočením čiré sladiny hadičkou po usazení mláta a kalů.
Scezená sladina se nechá vařit s chmelem – probíhá chmelovar viz.odstavec o sladovém výtažku. Po chmelovaru je nutné mladinu co nejdříve ochladit na zákvasnou teplotu a po řádném provzdušnění zakvasit kvasnicemi.
Kvašení probíhá při určité teplotě,několik dnů, podle použitého kmene kvasnic. Česká piva jsou v drtivé většině spodně kvašené ležáky plzeňského typu.
Spodní kvašení probíhá při nízké teplotě 8-14°C a pro zrání, tedy ležení piva je ideální teplota 0-4°C.
Opakem jsou svrchně kvašená piva, která kvasí při teplotách 15-25°C a také pro zrání nepotřebují tak nízké teploty a dlouhou dobu, jako ležáky.
I proto jsou svrchně kvašená piva velmi oblíbená u domovarníků, jelikož nemusí mnohdy složitě řešit chlazení kvasné nádoby a izolace ležácké lednice, sklepů a sklípků.
Po vykvašení se pivo stočí do skleněných pivních láhví.
Používají se hlavně láhve s patentním uzávěrem tzv. Bernardky, nebo klasické pivní láhve a zazátkují se speciální zátkovačkou korunkovými zátkami.
Mezi domovarníky jsou rovněž velmi oblíbené 5 litrové párty soudky, pet láhve pro svůj velký objem a nerozbitnost a pro větší várky i 15-30 litrové keg soudky.
V takto,mladým pivem naplněné nádobě probíhá druhotné kvašení,při kterém se pivo přirozenou cestou nasytí co2 a tím získá ten správný říz. Čím déle zraje hotové pivo,tím je lepší. U ležáků je optimální doba podle jejich stupňovitosti od 4 do 6 týdnů