Základní suroviny

Poslední možností výroby domácího piva je použití  všech tradičních surovin, tedy vody, sladu a chmele. V průmyslových pivovarech se často používají i náhražky těchto surovin,zejména pro snížení vstupních nákladů. Domovarník však nemá zapotřebí své pivo šidit a vaří proto,že chce poctivé domácí pivo a pro radost z povedeného díla.

Pokud tedy máme všechy potřebné suroviny,  je nutné  našrotování (nadrcení ) sladů. V prodeji jsou různé druhy mlýnků a šrotovníků na slad, ale volbou pro ty , kteří prozatím nechtějí investovat do zařízení je nakoupit slad již nadrcený. Tuto službu nabízí některé eshopy a prodejny.

Sladů je velmi mnoho druhů a podle technologie výroby získávají své vlasnosti. Nejpoužívanějším sladem je slad plzeňský,mnichovský a různé druhy pražených karamelových a barvících sladů. Vše záleží na receptůře a chuti sládka, jaké pivo si hodlá vyrobit.

Pokud máme slad připravený, přistoupíme k prvnímu kroku opravdového vaření a tím je vystírání.

Vystírá se do vody o určité teplotě, podle receptu, nebo varního postupu pro daný druh piva. Následuje postupné ohřívání díla na předem určené teploty a několik přestávek, které jsou nutné pro práci enzymů, které přetvářejí škroby na cukry a ty jsou nezbytné pro kvašení a přeměnu na alkohol a co2.

Části díla pak také procházejí varem a opětovným smícháním, tento postup se nazývá dekokční rmutování,které je typické pro ležáky českého typu. Postupem při kterém nedochází k povařování díla je infůzní rmutování.

Je to postup méně časově a energeticky náročný. Infůzním rmutováním se vyrábí většina svrchně, ale i spodně  kvašených piv v zahraničí. Zejména v Německu,Velké Británii,USA,Belgii, aj. Po odrmutování je třeba dílo scedit od mláta a vysladit. To se děje ve scezovacích kádích, u domovarníků v tzv. scezovačkách a pomocí scezovacích přípravků, nebo jen prostým stočením čiré sladiny hadičkou po usazení mláta a kalů.

Scezená sladina se nechá vařit s chmelem – probíhá chmelovar viz.odstavec o sladovém výtažku. Po chmelovaru je nutné mladinu co nejdříve ochladit na zákvasnou teplotu a po řádném provzdušnění zakvasit kvasnicemi.

Kvašení probíhá při určité teplotě,několik dnů, podle použitého kmene kvasnic. Česká piva jsou v drtivé většině spodně kvašené ležáky plzeňského typu. 

Spodní kvašení probíhá při nízké teplotě 8-14°C a pro zrání, tedy ležení piva je ideální teplota 0-4°C.

Opakem jsou svrchně kvašená piva, která kvasí při teplotách 15-25°C a také pro zrání nepotřebují tak nízké teploty a dlouhou dobu, jako ležáky.

I proto jsou svrchně kvašená piva velmi oblíbená u domovarníků, jelikož nemusí mnohdy složitě řešit chlazení kvasné nádoby a izolace ležácké lednice, sklepů a sklípků.

Po vykvašení se pivo stočí do skleněných pivních láhví.

Používají se hlavně láhve s patentním uzávěrem tzv. Bernardky, nebo klasické pivní láhve a zazátkují se speciální zátkovačkou korunkovými zátkami.

Mezi domovarníky jsou rovněž velmi oblíbené 5 litrové párty soudky, pet láhve pro svůj velký objem a nerozbitnost a pro větší várky i 15-30 litrové keg soudky.

V takto,mladým pivem naplněné nádobě probíhá druhotné kvašení,při kterém se pivo přirozenou cestou nasytí co2 a tím získá ten správný říz. Čím déle zraje hotové pivo,tím je lepší. U ležáků je optimální doba podle jejich  stupňovitosti od 4 do 6 týdnů